Lidé mívají svá procházková místa. Odběhnou si tam, kdykoliv se jim zachce. Nebo když to potřebují. Nejlépe prý denně.
Začal jsem chodit na přivaděč. Po jeho délce, jak dovolila kondice a chuť, jenom na Hrádek. Samozřejmě jsem fotografoval. I údržba koryta mě zajímala: výměna betonů, čištění, kácení stromů,
stavění schodů, oprava zábradlí. Starají se, jen těch stromů mi bylo moc líto.
Pak mě napadlo ukázat některé ty fotografie Jirkovanům, pro něž je přivaděč pouhou překážkou. Zdolávají ji denně, přes šest můstků a tři silnice, když přebíhají za povinnostmi.
Zvalovi měli rámy, byli pro a tak se můžete podívat.
Ono to není obyčejné koryto. Je to nádherné dílo, už vrostlé do krajiny. Je to vlastně obdoba středověkého náhonu. Jen nevede k mlýnskému kolu, ale napájí rozsáhlou chemičku.
A je pěkně dlouhý, přes 30 km. Jeho docela malou část protínající Jirkov tady představuji. Ať se vám líbí.
|
|